Devizový trh je místem, kde mohou fyzické osoby , firmy i banky nakupovat a prodávat volně směnitelné měny a kde v rámci jednoho systému mohou být částky jedné měny převedeny do měny jiné. Je nejstarším z finančních trhů na světě, i když tak jak jej známe dnes, se začal devizový trh utvářet až v průběhu 19. století v rámci měnového systému, označovaného jako zlatý standard. Jeho hlavním úkolem je směňovat cizí měny a zajišťovat tak dobře fungující mezinárodní obchod, mezinárodní investování (clearing), spekulování a také rozvoj cestovní ruch. Nejvýznamnější devizové trhy se v současnosti nacházejí v největších světových finančních centrech, jako je Londýn, New York, Paříž, Frankfurt, Tokyo, Curych. Mezi sebou jsou pak tato centra propojeny telefonní sítí a pomocí terminálů, které jim umožňují být v neustálém kontaktu a vytvářet tak jeden globální mezinárodní devizový trh.
Devizový trh v České republice procházel postupně, zejména od roku 1997 mnoha změnami a výkyvy. Národní ekonomika se nevyvíjela jako uzavřená, izolovaná, ale bylo tomu spíše naopak. Její propojení s různými ekonomickými subjekty a jejím rozvojem se intenzita mezinárodních ekonomických vazeb postupně prohlubovala. Pohyb zboží a služeb přes hranice vyvolával potřebu existence a dalšího zdokonalování systému mezinárodních plateb a tím i rozvoj mezinárodního obchodu. Na pohyb měnových kurzů na devizovém kurzu tak mělo a stále má vliv mnoho činitelů:
- kolísavost devizových kurzů jednotlivých volně směnitelných měn
- změny úrokových sazeb
- zásahy centrální banky
- ekonomická a politická situace
- vojenské konflikty v zahraničí
- živelné pohromy atd.
V rámci světové ekonomiky se problematika fungování devizového trhu a zajištění devizového rizika stala aktuální až na konci šedesátých let, kdy postupně docházelo k rozpadu BrettonWoodského systému pevných devizových kurzů. Většina světových měn tak v tomto období přešla na systém plovoucích kurzů. Tím se analýza devizového rizika a jeho zajištění stala aktuální. Finanční analytici v závislosti na obchodech s finančními deriváty na trhu, zahrnujícími forwardy, futures, swapy a opce, a dále také vlivem hodnot státních dluhopisů, cenných papírů a aktuální situace na trhu, vypracovávají analýzy dalšího vývojů trhů. Z výsledku svého šetření poté publikují zprávy – analýzy, které mohou ovlivňovat vývoj ekonomiky, devizové kurzy, export i import a také postavení České republiky na mezinárodních trzích.
Finanční analýzy mají nemalý význam i pro exportéry a importéry. Firmy, zabývající se zejména zahraničním obchodem, mohou informace v nich obsažené dále využívat jako užitečný nástroj k řízení svého kurzového rizika, čímž mohou následně snižovat i své náklady spojených se zahraničním platebním stykem. Kurzové riziko totiž vzniká zejména proto, že vlivem času se nabídka a poptávka deviz mění, a to pak vede ke změnám devizového kurzu.Tyto změny mohou navíc ohrozit všechny, kteří musí v budoucím čase přijmou platby ze zahraničí nebo své závazky do zahraničí v budoucnu uhradit.
Navíc bez možnosti zajištění se proti kurzovému riziku by se objem mezinárodního obchodu i kapitálových toků zmenšoval. Můžeme říci, že čeští exportéři a importéři se ve většině již naučili využívat prakticky všech možných zajišťovacích metod a instrumentů. Rozdíl ve srovnání se zahraničními subjekty je jen v poměrně nižší míře využívání externího zajištění rizika pohybu devizových kurzů prostřednictvím umělých zajišťovacích instrumentů, a to hlavně forwardů, swapů (pevné termínové obchody) a opcí (podmíněné termínové obchody). Mezi příčiny současného nedostatečného využívání těchto finančních derivátů často patří vysoké objemy peněžních prostředků, od kterých jsou dealeři bank ochotni tyto kontrakty uzavírat, nákladnost termínových transakcí, zejména pak opčních kontraktů a také nízká likvidita termínového obchodu s dobou splatnosti delší než jeden rok.
Opakem zajišťování se proti kurzovému riziku je spekulace. Jedná se o sázení na nejistý budoucí pohyb devizového kurzu. Spekulanti kurzové riziko vyhledávají a poté doufají, že budou profitovat z budoucího vývoje kurzů. Mohou tak svůj zisk zvýšit, ale také utrpět velké ztráty. Stejně jako v případě zajišťování můžeme spekulovat nejen na promptním trhu deviz, ale i na termínovaném trhu a na trzích futures a opcí.
Na devizových trzích se provádějí v současné době v podstatě tři druhy obchodů:
- promptní (spotové) obchody – závazná dohoda na základě Rámcové smlouvy nakoupit či prodat dohodnuté množství jedné měny za protihodnotu měny druhé při dohodnutém kurzu s datem vypořádání obvykle za dva pracovní dny od uzavření obchodu, s tím, že je možné sjednat i termín kratší D+0 a D+1.
- termínové operace (forwardové) – závazná dohoda na základě Rámcové smlouvy nakoupit/prodat dohodnuté množství jedné měny za protihodnotu měny druhé při dohodnutém kurzu s datem vypořádání obvykle déle než za dva pracovní dny od uzavření transakce. Forwardové operace se zpravidla vypořádávají za déle než dva pracovní dny, ale dříve než za jeden rok. Klient platí dohodnutou částku obchodu až v den splatnosti. V den sjednání složí pouze částku jistiny ve výši 10 – 15% z částky na základě Dohody o složení jistiny. Zaplacenou jistinu obdrží poté zpět na svůj účet v den splatnosti dohodnutého obchodu. Těchto operací se tak nejvíce využívá k jištění kurzového rizika v mezinárodním obchodě.
- termínové operace (swapové) – představují kombinaci promptní a forwardové operace na mezibankovním devizovém trhu. Swap je promptní prodej deviz s dohodou, že devizy budou odkoupeny zpět k určitému datu v budoucnu. U tohoto typu obchodu je důležitý rozdíl mezi cenou prodeje a zpětného odkupu. Tomuto rozdílu se říká swap rate.
Devizový kurs a jeho výkyvy mají silný vliv i na hodnoty platební bilance, přitom na druhé straně i on sám jí zároveň také ovlivňován.
Platební bilance ČR je statistický účetní záznam, který sumarizuje všechny ekonomické transakce mezi subjekty České republiky a subjekty ostatních zemí za určité časové období (obvykle jeden rok).
V roce 1997 bylo zaznamenáno negativní saldo platební bilance, neboť naše ekonomika byla provázena odlivem zahraničního kapitálu. Přiliv kapitálu, který je pro naši republiku typický dnes, byl v tomto roce za celé sledované období na nejnižší úrovni. Tento rok tak již nebylo možné měnovou krizi odvrátit a to ani za pomoci restrikcí ČNB. Celá situace by se dala lépe zvládnou úpravou reálné úrovně kurzu a tím tak měnové krizi předejít, bohužel ve skutečnosti vše dopadlo jinak, také proto, že makroekonomická stabilita České republiky byla již narušena. V květnu 1997 při intervencích proti znehodnocování koruny prodala ČNB devizy v objemu přes dvě miliardy dolarů. Tento prodej deviz znamenal bezprostřední stažení korun z oběhu, které se na svoji úroveň před krizí dostávaly postupně během dalších let. Stát tak přišel při intervencích centrální banky v květnu 1997 o pětinu devizových rezerv a ekonomika o 13% peněžní zásoby. V posledních letech se již v České republice daří tyto nedostatky nerovnováhy v ekonomice odstraňovat a lze také zaznamenat pozitivní vliv vlády při podpoře přílivu přímých zahraničních investic.
Centrální banka používá své vlastní měnové nástroje, kterými může usměrňovat operace na volném trhu. Jsou to intervence ČNB, které jsou však nyní využívány méně než v minulosti. Jde hlavně o to, že celá operace je finančně náročnější a řízení diskontní politiky ČR, která má vliv na výši úrokových sazeb vyhlašovaných českými bankami.
V porovnání s ostatními zásahy ČNB můžeme konstatovat, že nejlevnější, jeintervence verbální. ČNB tento způsob usměrnění silné koruny často využívá, avšak s vědomím toho, že jeho účinnost sebou nese jistá rizika. Například vyjádření guvernéra v médiích se může ihned negativně projevit oslabením kurzu české koruny. Tento stav většinou netrvá dlouho, pouze několik málo dní.Účinnější a také dražší je už intervence na devizovém trhu, kdy dá centrální banka k dispozici na mezibankovní trh určitou částku deviz k nákupu české koruny tuzemskými bankami. Pokud poptávka po devizách u komerčních bank v daném čase převyšuje částku v držení deviz těmito bankami, komerční banky se obrací na banku centrální a kupují u ní za domácí měnu devizy (pokud nemohou změnit kurz). Centrální banka by však při intervencích na devizovém trhu měla být obezřetná a mít na vědomí i její závažné důsledky. A to hlavně to, že každý prodej české koruny se zpětně odrazí v poklesu množství domácí měny v ekonomice.
Závěrem můžeme říci že devizový trh je velmi dynamický a i stejně rychle se i vyvíjí v oblasti používaných nových technologií. V současné době jsou již vytvářeny systémy, které umožňují automatické obchody s devizami u bank a velké korporace využívají terminály kopírující aktuální stav na devizovém trhu. Do budoucna můžeme tak očekávat že devizový trh bude spíše ještě víc expandovat, v závislosti s potřebou rozvoje mezinárodního obchodu a rozvoje našeho podnikání na světových trzích.
Položme si otázku
Víte, jak zajistit kurzové riziko využitím instrumentů devizového trhu?
Představíme si českého dovozce, který musí za dva měsíce 15.10. zaplatit svému německého dodavateli 100.000 EUR. Jestliže dnes je kurz 31,60 CZK/EUR, pak je dnešní přepočet 3.160.000 CZK. Může se stát, že během dvou měsíců koruna znehodnotí na 31,80 CZK/EUR. V tomto případě by činila korunová protihodnota 3.180.000,-, což by znamenalo, že by náš importér musel zaplatit o 20.000,- CZK více.
Proto si může s naší společností dohodnout pro tento případ forwardovou operaci, kdy si dnes 15.8. sjedná obchod, s tím že částku platby bude hradit 15.10. Zajistí si tak dnešní kurz, i když v den platby bude kurz jiný a také tím zamezí kurzovým ztrátám a zajistí své riziko. Podmínkou je pouze to, že klient v den sjednání obchodu zaplatí na speciální bezúročný účet částku 0-15%, což je jistina, kterou v den vypořádání obchodu po úhradě platby obdrží zpět na svůj běžný účet.